Cílem není žít věčně, cílem je vytvořit něco, co věčně žít bude.

Samotářský život- 14 ČÁST

Včera v 8:36 | WOLF |  Vlčí stopa- PŘÍBĚH
Tak jako se dařilo vlčí smečce, tak se dařilo i naší vlčí dvojici, která od ní odešla. Za dva dny ušli snad jen patnáct kilometrů, protože potřebovala budoucí matka Bílá vlčice hodně odpočívat. Cestou se svým druhem narazila na jedno hnízdo vybudované v houští. V takovém pracně vyrobeném hnízdě leželo pět holých mláďat. V celém údolí se vyskytovalo spoustu takových chráněných ptáků, kteří se odvažovali hnízdit na zemi. Proto nebyli vlci vůbec o hladu. Jakmile Hrdina drknul do hnízda čumákem, aby zjistil jeho pevnost, přilítla k němu ptačí matka, zuřivě máchala křídly a štípala vlka do kožichu. Hrdinovi tak uštědřila spoustu malých krvavých ran. Bílá vlčice se neodvážila zakročit, protože chápala její vztek při ohrožení mláďat. Sama by se nechovala jinak. Přesto se jí alespoň pokusila zalomit křídlo dozadu, ale jakmile se ho dotkla čumákem, plácla jí ptačí matka chladně do obličeje druhým křídlem.
Po desetiminutovém pokoušení vykroutit se z ran ptačí matky se Hrdina rozhodl osvobodit svou partnerku tím, že na sebe upoutá co největší pozornost ptáka. Jakmile to skutečně dokázal, Bílá vlčice utekla pryč a v patách jí byl Hrdina, kterého pořád pronásledovala zuřivá ptačí matka.

Celé to skončilo tak, že sežrali jednu hodinu starou mršinu připomínající zajíce, chytli jednu myš a prohnali veverku. Na dva vlky se jim lov skutečně povedl. Hrdina byl před nastoupením do smečky samotářským lovcem, proto znal pár pravidel, které byla nutnost dodržet:
Zaprvé: nikdy se nedostat do sporu s cizí smečkou, proto se radši od ní držet co nejdál.
Zadruhé: kradení není zločin.
Zatřetí: důvěra je ti v samotářském světě nanic.
Začtvrté: pokud se chceš nažrat, vyčkávej a do ničeho se nehrň.
Hrdina svou partnerku učil všech pravidel, vycvičil jí v drzou bojovnici i nekonfliktní neviňátko a měla proto dvě tváře. Když ukradla kus masa, byla prostě neviňátko, když jí někdo jiný ten kus masa ukradl, proměnila se v bojovnici, která byla schopná pro výhru zabíjet. Byla na samotářský život připravená. Sice neměla sebemenší tušení, jak se správně žije, když byla po boku Hrdiny, ale věděla, že se dokázala vzdát společnosti své smečky, a to svědčí o touze po klidu a samotě. Nakonec se dozvěděla, že takoví samotáři nemají klid ani na minutu. V desetičlenné smečce byla v bezpečí, žádní jedinci si na ně nedovolili, ale jen s jedním vlkem byla zranitelná.

Štěňata v těle Bílé vlčice rostla. Břicho budoucí matky se zvětšovalo a Hrdina nabídl své partnerce, že půjde pro jistotu lovit sám, zatímco bude odpočívat v noře, kterou předchozí den vybudovali. Byla obrovská. Už předtím tam byla velká díra o délce a šířce jednoho metru. Vlci prostudovali komu patří, ale pach nepatřil nikomu. Proč by ale někdo vybudoval tuhle noru a nebydlel v ní? To nedávalo vlčí dvojici smysl. Nakonec nenašli lepší místo, tak si ještě zvětšili malou noru a vytvořili z ní slušnou ložnici. Bílá vlčice se rozhodla pomoct a ležení na hlíně a kamenech si zpříjemnit tím, že dovnitř nanosí nějakou tu hrst suchého listí. Do listí se jí až bořily tlapy. Dvakrát se zatočila a ulehla. Když se Hrdina konečně vydal na lov, ještě předtím označkoval noru. Bílá vlčice byla pro nějakou dobu v bezpečí.

Hrdina se vrátil k noře s jednou myší v tlamě a pyšně jí vyplivl před svou družku. Ta ve svém pokoji čekala črtvrt hodiny. Na samotáře co si umí poradit, přinesl Hrdina málo potravy. Možná to bylo tím, že sežral při cestě sem druhou ulovenou myš, aby zahnal hlad a posílil se.

Hrdina šel lovit za den dohromady čtyřikrát. Jeho úlovky nebyly nijak vynikající, ale jako dočasná strava postačily. Poprvé přinesl Hrdina jednu myš, jak bylo zmíněno výše. Podruhé se mu zprve moc nedařilo, ale snažil se a přinesl Bílé vlčici další myš, která spíš připomínala krysu. Potřetí se vrátil s prázdnými tlapami a napočtvrté se mu nějakým záhadným způsobem podařilo ulovit zajíce, kterých bylo kolem spoustu. Partnerka ho obdivovala. Jí by se nepodařilo přinést zajíce, kterého by sama ulovila. Jen při troše štěstí by to mohla dokázat. Zajíci kterého Hrdina ulovil, by se spíš dalo říkat králíček, protože byl malý, baculatý a s krátkýma ušima. Pečlivě si ho rozdělili.

 

K příběhu Vlčí stopa

Neděle v 11:55 | WOLF |  Vlčí stopa- PŘÍBĚH
Haf, moji milí hafánci!

Nějak jsem si říkala, že by vás zajímalo, co říkám k mému příběhu Vlčí stopa, který tu na mém blogu vytvářím. Určitě řeknu to, že nechci, aby jste ho kopírovali, protože je to zkrátka moje dílo a podělit se o něj můžete tak, že přepošlete dál tenhle blog pod MÝM jménem.
Mám ráda vlky, určitě jsou pro mě na světě významnými zvířaty, což jste mohli přečíst u nově zveřejněného článku "Co bychom bez vlků dělali?"... Kvůli mé lásce k nim jsem začala tvořit tenhle blog a právě i tenhle příběh, který je podle mě docela povedený a není tak nudný a krátký, jak to ze začátku vypadalo. :)
Každý člověk co se odváží psát vlčí příběh, vlci mezi sebou mluví... To se stupňuje do té chvíle, že jsou to nakonec vlkolidi (vlkodlaci). Ale ti lidi, co se odváží psát o těchto tak složitých tvorech, kteří mezi sebou tak nesrozumitelně komunikují, bez lidských vět, to je fakt machr. Já jsem se o to pokusila a docela dobře to dopadlo, takže by se to dalo nějak oslavit. :D Pokud se snažíte pochopit vlčí jazyk a psát o tom podobně jako já, jednou se vždycky zastavíte u jedné tak lehké věty a přemýšlíte, jak jí zpracovat. Všem těmhle odvážným lidem bychom měli zatleskat. :)

Lov- 13. ČÁST

Neděle v 11:38 | WOLF |  Vlčí stopa- PŘÍBĚH
Na nebe se vyhrabalo slunce a přes mraky jen napůl osvětlovalo lístky starých stromů a nově vyrašených rostlin. V jednu chvílii zase mraky odpluly o dům dál a celé údolí zezlátlo. Jarní východy slunce se tu vždycky zdály hezčí. Ze skrýše v kamenech se probojovala béžová vlčice Vědkyně a hned za ní se objevil hnědý vlk Zabiják, který měl jen hlavu venku ze skrýše. Vědkyně ho přátelsky olízla a uvolnila mu cestu, aby se mohl ze skrýše konečně vyhrabat. Zabiják byl její druh. Nikdo se nedivil, že si ho Vědkyně vybrala, když byl tak štědrý, mohutný a ochranářský, přestože se v něm našla i hrozná sebestřednost. Vlčí pár za chvíli seděl venku před svou skrýší a vyčkával na ostatní probouzející se vlky. Jednou Zabiják objevil tuhle úžasnou velkou díru pod kameny, pod kterými jsou asi čtyři metry místa. Když se pak stal druhem Vědkyně, sdílel místečko s ní. Každý jim takové velké apartmá záviděl.Tulačka s Vítězem spali v stejně velké díře, která se objevila, když se sesypaly hroudy mechu a hlíny dolů z malého kopečku, na kterém kdysi oba spávali. Všichni ostatní vlci spali na mechu mezi čtyřmi listnatými stromy, které jim dělaly stín. Mech byl vlhký, protože pršelo, a proto taky hodně měkký. Vlk se do něj večer zabořil, a když ráno vstal, otisk jeho vlčího těla byl dokonale v mechu vykreslený.
Vlci se vzbudili a nemotorně se vyhrabávali na všechny čtyři. I vůdčí pár už vylezl ze své díry a blaženě oddychoval. Vědkyně zaštěkala, aby na sebe upoutala páry vlčích očí. Jakmile odešla Bílá vlčice s Hrdinou, stala se vůdcem jedné z loveckých skupin. Momentálně svolávala vlky k lovu. I jim po teplé noci vyhládlo.
Po kom Vědkyně střelila pohledem, nebo na koho zavrčela, toho si vybírala do své skupiny. Vlčice si odebrala k sobě zhruba polovinu smečky. Druhý vůdce lovecké skupiny Spasitel si k sobě vzal ostatní lovce. Hlídači museli střežit tábor a vlastně i vůdčí vlky, kteří se kupodivu nepřipojili ani do jedné ze skupin. Odpočívali v táboře, aby nabrali sil, a občas zaskočili nějakého hlídkaře, protože byl moc unavený. Mezitím byli Vědkyně a Spasitel se svými skupinami na lovu. Skupina v čele s Vědkyní ani za hodinu nenašla ani ň. Zato Spasitelovi se dařilo a se svými lovci po dvouhodinovém úsilí našli dvě ptačí hnízda s ještě nevylíhnutými vajíčky, která okamžitě vyplenili.
I Vědkyně se svými vlky našla, co celou dobu hledala. Bohužel to byla jenom mršina, ale i tak se to vyplatilo. Vůdkyně bránila vlkům, aby se přiblížili k čtyři hodiny staré mršině, u které se nedalo rozpoznat, jak vypadala jako živá. Kolem ní se do země vpíjela krev, vnitřnosti byly roztahané všude kolem. Pomocnice zavrčela při pohledu na krvavé tělo a couvla. Jestli někdo cizí tohle ulovil, byl na jejich území. Pach nevítaného opovážlivce bohužel vyprchal a nedalo se určit o koho se jedná. Vlci čichali k zemi, zvedali čumáky k nebi a větřili, ale pach nedokázali rozpoznat. Vědkyně dala pokyn vlkům, aby šli dál. Se skupinou táhli na jih od tábora, kde byl výskyt potravy velký. Vítr, ale foukal směrem, kterým šli a tak nemohli nic ucítit.
Zatímco úspěch Vědčiny skupiny klesal, ten Spasitelův už vyvrcholil. Narazili na utíkající srnu po louce, která běžela pryč z jejich území. Vlkům z velké části patřil listnatý les, malá mýtina, kus smíšeného lesa a kus louky. Kdyby na tu srnu narazila druhá skupina, hned by za ní vyrazili. Přecejen někdo lovil na jejich území, páč mají vynikající území.
Zatímco se Spasitel trápil, co dělat s takovou srnou, Vědkyně se trápila, co dělat a takovou ulovenou kořistí na jejich území jiným tvorem. Na bocích měla mršina vyryté rýhy od drápů, ale vlk nemá tak dlouhé a ostré drápy. Vědkyně se se svými vlky začínala strachovat. Ale nebránilo jim to v ulovení dvou hrabošů a jednoho baculatého zajíce.
Úspěchy obou loveckých skupin se najednou obrátily, dokud Spasitel nevyrazil s vlky za utíkající srnou. Počítal s tím, že ho dovede za ostatními srnami. Vlci začali výt, aby upozornili Vědčinu skupinu, že něco našli, a že mají ihned přiklusat, aby trochu pomohli. Když Spasitel uviděl ulovenou kořist druhých lovců, začal závidět. Hrdě vyrazil za srnčím pachem. Cítil dobře, protože vítr foukal proti němu a všechny pachy k němu tak zavedl.

Když se obě lovecké skupiny vracely do tábora, táhly s sebou po zemi mladou a tehdy nezkušenou srnu. Pyšně zvedali ocas k nebesům a s čumákem zdviženým, jakoby chtěli cítit pach letadel. Připravovali se na uznalé chválení od hlídačů a vůdčích vlků. Tak se na to chvěli, že při lovu srny zapomněli na dva hraboše, které ulovila Vědčina skupina. I přesto to byla velká hostina a Bílá vlčice s Hrdinou měli proč smutnit, když odešli ze smečky.
 


Hrdina

Sobota v 12:45 | WOLF |  Vlci z příběhu Vlčí stopa
Jméno: Hrdina

Pohlaví: Vlk

Barva srsti: Černá

Barva očí: Hnědá

Povaha: Přívětivý, vůdčí typ


Bílá vlčice

Sobota v 12:37 | WOLF |  Vlci z příběhu Vlčí stopa
Jméno: Bílá vlčice

Pohlaví: vlčice

Barva srsti: Bílá

Barva očí: Hnědá

Povaha: Přátelská, skeptická, milá, tichá, nenadržující


Krkavci, věční kamarádi

Sobota v 12:25 | WOLF |  Strategie lovu
Haf, všem!

Mám tady pro vás přichystanou velkou zajímavost, kterou jste ještě treba nevěděli... :D Jedná se totiž o krkavce. Co je na nich tak zajímavého? Taky jsem to nevěděla, ale má vlčí bible mi řekla, že i na nich něco je. Spolupracují totiž s vlky.
Jakmile vlčí smečka zabije svou kořist, například začne výt. To je pro krkavce znamením, že mají přiletět, protože něco ulovili. Má odpověď byla... Proč by to sakra dělali? Odpověď mě zaskočila. Krkavci to dělají úplně stejně. Objeví mršinu, začnou krákat. Přiběhnou tam vlci, odeženou je a až budou oslavovat siestu a budou odpočívat, krkavci se na to vrhnou a snědí, co po vlcích zbylo. Tím pádem nikdo není o hladu a nikdo se nestresuje. Za ta staletí se vlci a krkavci naučili bezvadně spolupracovat.
Když se do vlčí smečky narodí vrh štěňat, nora je hodně blízko krkavčího hnízda, nebo jejich malého "území", aby si na ně vlčata začínala zvykat. Když si nikdo se štěnětem nechce hrát, dokáže si hrát i s krkavci. Spíš je jen otravují. A naoplátku to dělají i krkavci. Když má nějaký vlk kus masa, slítnou k němu dva krkavci, jeden ďoubne vlka do ocasu nebo do boku, vlk po něm chňapne, upustí maso a druhý krkavec mu ho ukradne a odletí.
Tak se navzájem tyto dva odlišné druhy škádlí, bezchybně spolupracují a nakonec není nikdo hladový.


Co bychom bez vlků dělali?

Sobota v 12:14 | WOLF |  Vlčí magie
Haf, všem!

Co bychom dělali bez mobilních telefonů? Co bychom dělali bez léků a společnosti ostatních? Co bychom dělali bez VLKŮ? Docela zapeklitá otázka, na kterou se nedá tak snadno odpovědět. Já bych zřejmě neměla koho milovat. Myslím tím zvíře. Možná bych měla ráda psy, ale... počkat! Psi jsou stvořeni z vlků, takže kdyby vlci neexistovali, nebyli by tu naši oddaní psí milovníci, ani naši čtyřnozí chlupatí přátelé! Poděkovali jste někdy vlkům? Každý člověk musí milovat alespoň jeden druh zvířat. Kočku, psa, koně... Já miluju vlky a nevím, co bych si bez nich počala. Je to doživotní láska, která nevyprchá a prostě se jí nikdy nezbavím.
Následek nežití vlků by byl pro všechny tedy takový, že by neexistovali psi. Pro přírodu a potravní řetězec by to nebylo moc výhodné, protože by se mohla některá zvířata přemnožit. Vlci by nezabíjeli staré srny, které by zemřely tedy na stáří nebo na chorobu a tím pádem by se mohla nějaká zvířata nakazit, kdyby jí sežrali (tak by to mohlo dopadnout- jen příklad). Vlci je dokážou v čas zabít... Vlci jsou tu prostě potřební, i kdybychom je sebevíc nesnášeli.
Už jsem se zmiňovala, že jsem milovník vlků a jejich existence je pro mě vším. To je sice fajn, ale takhle by to mohl říct milion dalších lidí, kteří je mají rádi. Už jsem říkala, že musí mít každý své oblíbené zvíře. Když ho nemá, má díru v srdci. Příroda a zvířata nám dodávají sílu. Když je to jen příroda, v které žijí neoblíbená, lidem zošklivená zvířata, jaký by byl tohle svět? Jak jsem říkala na začátku, poděkujte vlkům.


Odloučení- 12. ČÁST

Pátek v 16:45 | WOLF |  Vlčí stopa- PŘÍBĚH
Krásný jarní den, slunce se vyhouplo na obzor a hvězdy na noční obloze spadaly na zem a proměnily se v bílé sněženky, které oznamovaly příchod teplých i pochmurných dnů. Tenhle den se nevyrovnal všem předchozím, protože teď začínal nový sluneční den a vlci musí shánět potravu o to víc. Každá ještěrka nebo žába se vyhřívala na slunci. Vlci mezi ně v tuhle dobu nepatřili, protože sháněli kořist, kterou by nakrmili celou smečku. Vtipálek si se svým bratrem Pomocníkem hrál na honěnou, Lovkyně se se Spasitelem, Protivníkem a Zabijákem vyhřívala v zelené trávě, zatímco je hlídal hnědý vůdčí vlk Vítěz a Tulačka ležela hned před ním. Moc se jim do shánění potravy nechtělo. Zajímalo by vás, co dělal náš nejzajímavější vlčí pár? Bílá vlčice s Hrdinou? Vlastně taky odpočívali. Odpočívali než se vydají na cestu. Bohužel bez smečky. Vlci pochopili, že s nimi tráví poslední poklidný den, a po jejich odchodu ztratí dva výborné lovce, které nijak nedokážou nahradit. Proto tak moc vůdčí pár trval na tom, aby tu zůstali. Bez nich budou oslabení. Tenhle vlčí pár chtěl, ale soukromí na výchovu mladých. K tomu se mohli konečně zbavit závisti vůdčímu páru a žít konečně bez starostí a nervozity. Matka Bílé vlčice svou dceru olizovala a trávila všechen čas v její blízkosti. Chtěla jít s nimi a pomáhat s výchovou štěňat, protože už má přecejen jeden vrh za sebou. Bílá vlčice nechtěla, aby se k ní připojila, protože byla víc v bezpečí se smečkou.

V jeden okamžik se schovalo modré nebe za mraky, slunce už nezářilo a už se nemělo cenu vyhřívat. Jakoby příroda odhadla, kdy Bílá vlčice a Hrdina naplánovali svůj odchod a chtěla ten okamžik ještě víc zesmutnit. Jakmile se Bílá vlčice zvedla, smečka k ní stočila pohledy. Ještě za tu hodinu nevstala. Když tak učinila, znamenalo to jen jedno. Vlci začali zvedat hlavy a kňučeli. I Tulačka, věčná nepřítelkyně Bílé vlčice, vyvalila překvapeně oči a odlepila se od svého druha, aby mohla Bílou vlčici olíznout. I nepřátelé jsou v životě důležitými osobami. Hrdina se zvedl hned po Bílé vlčici a hned se k oběma vlkům celá smečka vrhla, protože už bylo stoprocentně jisté, že oba odchází. Vlci je olizovali, smutně kňučeli a dojemně se k nim tiskli, jakoby je tím mohli zbrzdit. Ale Bílá vlčice se zachovala naprosto chladně. Tak jak to smečka vůbec nečekala. Zavrčela na ně, věnovala jim jediný pohled a utíkala pryč. Zachovat se takhle bylo jediné řešení. Jestli by jen na okamžit polevila, nedokázala by se od nich odpojit. Hrdina utíkal za ní a soucitně se ještě obrátil a přátelsky štěkl na ostatní vlky.
Jakmile jim vlčí pár zmizel z dohledu, smečka začala výt jako pominutá. Ozvěna byla slyšet určitě na stakilometry daleko a musela vyplašit všechny vrány posedávající na stromech. A Bílou vlčici opustil strach a chlad. Začala srdceryvně výt, až jí z toho bolelo hrdlo. A Hrdina se také přidal, protože věděl, že ho smečka nikdy neopustí, a že i ty poslední okamžiky jsou těmi nejhezčími.

Šedobílý vlk Protivník...

Poddruhy vlků

Pátek v 12:26 | WOLF |  Vlčí magie
Haf, všem!

Jeden skvělý komentář- moc děkuji- mě utvrdil k tomu, že by to byl dobrý námět na článek. Když se obecně řekne vlk, nejspíš tím myslíme prostě obyčejného vlka obecného. Od takového vlka se, ale odvozuje spoustu menších a méně důležitých- i když stejně podstatných- druhů, tedy poddruhů. Když se řekne žába, taky si pod tím představíme různé jejich druhy. Tak je to i u vlků...
Můj nejoblíbenější poddruh je zřejmě vlk obecný, ale potom je i vlk černý, vlk arktický a vlk horský a indický... To vška neznamená, že se mi ostatní vlci nelíbí. Všichni vlci jsou krásní, i kdyby byli sebeošklivější. Nikdy nenazývejte vlky bezvýznamnými zvířaty, protože mají na této zemi velký účel, přestože je vlčích poddruhů kolem 24 a nevíme, co od každého očekávat. Všichni jsou holt výjimeční.
Každý určitý poddruh nějakého zvířete může vymřít a nakonec to přejde v katastrofu, protože vymřou všechny poddruhy, a tak zemře i ten jeden velký druh. Musíme si jich vážit... Na to nezapomínejte!

Vlk obecný... Vidíte v odkazu.

Otázky

Čtvrtek v 15:32 | WʘLF |  Samotní vlci
Haf, všem!

Napadlo mě, že máte spoustu otázek, takže můžete všechny napsat sem do komentářů, uložit si tenhle blog a potom se sem kouknete, jestli jsem odpověděla, což zajisté udělám! :)
Budu se vám snažit vymyslet logickou odpověď, co dává smysl, tak pište!


Kam dál